Zemská brána, Divoká Orlice

Řeka Divoká Orlice pramení v rašeliništích Topieliska a Czarne Bagno v Polsku a v délce 30 km vytváří státní hranici s Polskem až ke kamennému mostu, kde začíná NS Zemská brána. Pomyslně působí jako vstupní brána do Čech.

Kamenný most na začátku stezky pochází z 20. století a byl vytvořen italskými kameníky. Od něj vás naučnou stezkou provede modrá turistická značka ve směru Klášterec nad Ohří. Stezka je dlouhá 3 km a má 22 zastavení.

Oblast Zemské brány je přírodní rezervací a předmětem ochrany jsou nejen lesní porosty a louky, ale také balvanité řečiště Divoké Orlice se skalními útvary. Stezka není okružní, což jediné je škoda, jinak je tady opravdu nádherně a pokud tu budete koncem léta nebo na podzim, nezapomeňte na košík, tady houby určitě rostou. Na cestě kromě interaktivních tabulí, které baví hlavně děti, najdete tzv. Pašeráckou lávku. Svůj název si vysloužila v dobách, kdy se v podhůří skutečně pašoval proviant a zboží z pohraničí, i když původní účel sloužil dřevorubcům svážejících dřevo z okolních panských luk. Pašování ustalo po první světové válce. Lávka později smetla povodeň a současný stav pochází z roku 2002. Můžete zde též vidět tzv, Ledříčkovou skálu. Skalní masív je vysoký až 15 m a skrývá malou jeskyni, ve které dle pověsti žil loupežník Ledříček, který pomáhal chudým.

Neratov-Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Při výletu  na Zemskou bránu doporučujeme navštívit též jednou z nejvíce ikonických míst Orlických hor, poutní místo Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově. 

Neratov je od 60. let 17. století známým poutním místem. Stalo se jím po té, co zde rokytnický farář nechal vyřezat milostnou sošku Panny Marie podle jeho snu. Původní dřevěný kostelík byl v roce 1723 přestavěn v barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, který byl s největší pravděpodobností vybudován dle plánů G. B. Alliprandiho. Za 2. světové války kostel vyhořel, požárem byla zničena střecha, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. Později spadly i promočené klenby a kostel byl určen k demolici. Naštěstí k ní ale díky nedostatku finančních prostředků na její realizaci, nedošlo a v roce 1989 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek. V kostele se nejdříve pořádaly bohoslužby pod otevřeným nebem, později došlo k renovaci a výstavbě současné částečně prosklené střechy, která dotváří atmosféru místa a činí kostel jedinečným.